Příběh v kartotéce

Loni v létě jsme dostali možnost odvézt si několik kousků nábytku ze staré vily u Rakovníka. Postupně jsme procházeli z pokoje do pokoje za doprovodu paní majitelky, která nám vyprávěla o historii tohoto místa. Dům s velkými okny byl plný světla a starého nábytku. Po velkém schodišti se zdobeným zábradlím jsme. došli až na půdu, kde bylo vedro a velká hromada zaprášeného harampádí. Obrovský cestovní kufr, dámský paraván, hromada vyřezávaných židlí a také stará kartotéka.

Ta nám hned padla do oka. Možná i pro její bídný stav. Máme prostě slabost pro nábytek, který volá o pomoc. Jenom ji snést ze všech těch schodů bude dřina. Natož renovovat. Má dvě rolety, samozřejmě zaseklé a je natřena zelenou barvu. Celou cestu do přízemí doufáme, že se nám nerozpadne na prkýnka.

Pak už naše zatížené auto funí serpentinami v lesích Džbánu. Před dílnou vše vyložíme, včetně kartotéky. Ondřej ji dokola stáhne kurtem a prozatím schová do skladu. Zde trpělivě čeká, v Ohři podél mlýna uteče hodně vody, než si na skříň opět vzpomeneme. Přesněji řečeno, najdeme sílu, chuť a čas.

Je únor, venku i v dílně zima s je čas se zahřát. Stačí uvolnit pár správných vrutů a z nábytku je několik desek plus hromada šuplíků. Rolety jsou pryč a konečně jsme se mohli podívat, jestli spodní zásuvky neskrývají nějaká tajemství. Zatím na nás vypadl svatý obrázek v oválném rámu a staré noviny. Uvnitř novin je pár ručně popsaných listů. Zvědavě čteme a okamžitě se přesouváme v čase.

… ten večer byl smutný a vážný. V 9 hodin byla vyhlášena rozhlasem mobilizace. Polekali jsme se, ač tuto kritickou chvíli každý z nás očekával …

Zápisky nás ihned vtáhnou do děje. V tichu prožíváme každý ručně napsaný řadek.

O půlnoci bylo ve vsi tak rušno, jako jindy za pravého poledne. Tak rychle se vypravovali mobilizovaní vojáci k odjezdu. Po cestách hrčely povozy a auta, jež kalupem stěhovaly hraničářské rodiny do vnitrozemí.

Tu noc už jsme znovu ani nespali. Byla jako den, černý a plný válečné hrůzy. Ve 3:00 přijel Jožka autem, rozloučit se. Již oblečen ve vojenském a velmi rozrušen. Za půl hodiny odjížděl ku Praze. Druhý den ráno musil býti již na místě u svého vojenského útvaru.

… ve dnech následujících byl velkostatek zaplaven vojáky, kteří se tu vypravovali k tažení. Na sto jich odcházelo za tmavé mlhavé noci. Dívali jsme se na ně s rozrušeným srdcem a plni soucitu, ale též plni důvěry, že dobře vyřídí s našimi nepřáteli vyprovokovaný boj o naše hranice …

… počínaje dnem 1. října 1938 dopadl těžký smutek na náš československý národ. Tím dnem začínali Němci zabírati naše území s hranicemi …

… dnes 10. října jsou okupace již skončeny. Němci mají ve své moci nejkrásnější část naší vlasti. Marně jsme čekali, naopak přišel nátlak domluvených velmocí, abychom dobrovolně Němcům části našeho území vydali. Nebylo již možno se ani čestně bíti. K válce nedošlo, obraz zbrojícího vojska se zmizel jako sen, který snad smutný byl, ale v srdcích našich zanechal pýchu, že jsme, ač sami, statečně zbrojili …

Občas se nám přihodí, že najdeme uvnitř starého nábytku, nějaký artefakt z dávných časů. Je to ale většinou jen úsměvná vzpomínka. Sponka, mince, obal id žvýkaček. Dnes jsme si však uvědomili, že tato kartotéka, kterou máme v dílně, musela být svědkem těžkých časů. Je dnes kouskem historie. Najednou máme jasno, jak pojmout její renovaci. Kartotéku zprovozníme, ale pokusíme se zachovat vzhled z časů, když ji někdo odnesl na půdu a zapomněl na ni na dlouhá desetiletí.

Po rozebrání jemně brousíme natřené části. Barva se očistí a prokoukne. Tvrdý olej pak ještě povrchy oživí. Všechny zásuvky vezmeme z gruntu, ať jsou hezky čisté. Práce vcelku monotónní, zásuvek je 24. Horní deska a spodní sokl budou v přírodním dubu. Je ale potřeba dolepit poškozenou dýhu. Šrámy a patina tu nejsou na škodu. Hlavním úkolem je rozhýbat rolety. Nejdříve se vše rozloží, opraví pojezdy a pak promažou olejem. Hned to krásně sviští.

Pod horní lištu ještě zadlabeme silné magnety, které se přichytí na původní staré kování nad madlem rolety. Skříň se skládá z jednotlivých desek, které v každém rohu držely pohromadě nalepené dřevěné profily s vruty. Staré jsou rozpadlé a tak Ondřej vyrobí nové z bukového dřeva. Každá zásuvka si najde své místo. Výsledkem je pevně stojící kartotéka, s hladkými čistými povrchy, která funguje jak má, ale zároveň si zachovává starožitný dobový vzhled. Přesně tak, jak jsme si představovali. Teď už jen doufáme, že bude dělat nábytek radost další dlouhá léta. A ať jsou to léta dlouhá, klidná a plná míru!

Kartotéka je skladem na e-shopu.